Poníci pomáhají klientům domova pro postižené v Horní Bříze.
Dokážou vyvolat úsměv i slzy.
Český rozhlas Plzeň
záznam rozhovoru 3:33 min, dne 26.7.2021
Domov pro zdravotně postižené a seniory v Horní Bříze na severním Plzeňsku začal během léta kromě canisterapie využívat další novou službu, takzvanou ponyterapii. Jedná se o asistovanou terapii koněm nebo poníkem.
Ponyterapie pomáhá klientům zlepšovat komunikaci, jemnou motoriku, ale hlavně jim přítomnost zvířete přináší radost a potěšení.
Pacienti domova v Horní Bříze mohou díky ponyterapii učesat hřívu poníkům nebo se jen prostě přitulit a pomazlit. Jemnou motoriku si mohou senioři procvičit při připínání sponek na hřívu poníka a mohou se s poníkem i projít a přidržovat se za madla, která má na sobě.
Pacientům poníci zlepšují den
„Je to krásné, ona je hladká jako semiš,“ rozplývala se pacientka Věrka nad poníkem, který si jí lehl hlavou do dlaní. Poníci se s pacienty mazlí a rozdávají zvířecí objetí, která dokáží vykouzlit úsměv na tváři či vehnat slzy štěstí do očí.
„Jedná se o kontaktní terapii. Kůň je terapeut a my jsme jeho doprovodem,“ vysvětlila zakladatelka projektu Ponyterapie Milena Malinová. Cílem ponyterapie je zlepšit pacientům den. Díky terapeutickým koňům dostávají chuť do života. Ponyterapie v Horní Bříze bude probíhat zhruba dvakrát do měsíce. Při horším počasí budou poníci chodit ke klientům rovnou na pokoj. autoři: Karolína Sedláková , Iva Štěpánková | zdroj: Český rozhlas Plzeň Spustit audio
______________________________________________________________________________________________________________________________
Zakladatelka ponyterapie zve do svého hřebčína: 25 koní, poníků a jeden oslík
Český rozhlas Plzeň
záznam rozhovoru 5 min.
„Kdyby měl den alespoň 50 hodin, pak by to bylo asi ideální.“ Touto větou začíná své vyprávění majitelka hřebčína Milena Malinová z Kaznějova na severním Plzeňsku. Koním propadla před sedmi lety, když koupila prvního.
„Práce kolem koní, to je 365 dní v roce,“ popisuje svou už několikaletou životní náplň Milena Malinová. Přesto musí vedle své velké zvířecí vášně najít čas ještě také pro svou rodinu a podnikání. Úspěch na soutěži|foto:Archiv Mileny Malinové
V minulosti hodně cestovala a také několik let žila v Itálii. Po návratu se provdala, založila rodinu a před sedmi lety naplno propadla lásce ke koním. Začala u jednoho, a poté se jí hřebčín začal postupně rozrůstat. „Já jsem si pořídila před sedmi lety první vysněnou kobylku, po které jsem toužila celý život, pak jsem jí pořídila kamarádku, začali jsme se tomu víc věnovat a úplně jsme koním propadli,“ vypráví.
V ponyterapii patří k průkopníkům
Kromě toho Milena Malinová založila úspěšný projekt Ponyterapie, které se věnuje jako jedna z mála v celé České republice. „Terapii na rozdíl od jiných terapeutů dělám s mini poníkem a ne s mini koněm,“ vysvětlila. Chodíme k postiženým dětem nebo k seniorům a společně s poníky jim zkrášlíme den. Povídáme si, lidé mohou poníkům česat hřívu a podobně,“ popisuje. Koně Mileny Malinové|foto:Karolína Sedláková, Český rozhlas
Poníků chová paní Milena šest a skoro všichni s ní pracují jako terapeuti. V hřebčíně bydlí nejen koně a poníci, ale i oslík Rudík. „Myslí si o sobě, že je kůň,“ vtipkuje Milena. Kromě péče o dvě malé děti zvládá manželovi pomáhat s podnikáním. „Pracujeme v gastronomii a koně máme jako hobby, i když dost časově náročné,“ vysvětluje.
Aby toho nebylo málo, vydala Milena cédéčko. „Od dětství hraju na kytaru, chtěla jsem, aby děti měly nějakou památku, tak jsem sama složila hudbu a texty, a písničky jsme pak s kamarády muzikanty nahráli,“ uzavírá. autoři: Karolína Sedláková , Michaela Svobodová | zdroj: Český rozhlas Plzeň